Od instantního štěstí k odhodlání je velkej krok. Ale obojí má leccos společnýho a jedno bez druhýho nemůže bejt. K tomu, abych se odhodlal, si potřebuju uvědomit v čem se to vlastně plácám, zkusit to nějak pojmenovat a nějak se z toho dostat. K tomu odhodlání ale musíme některý věci popřít a zahodit, i když to je pro nás to ono „štěstí“. Instantní doba si žádá instantní řešení a naneštěstí i instantní štěstí. Nenechte se ukolíbat…

/English/

It’s a big step from instant joy to determination. But both of this things have lot of similar to each other and one cannot be without the other. To make that determination, I have to realise what I’m involved in, to name it somehow and than solve it somehow. To make it correct we have to deny and throw away something from our thoughts, even if it is that „joy“ for us. Instant age claims instant solutions and unfortunately also instant joy.